Zahajovací koncert
Zbraslavské trio
Program
Josef Suk: Elegie Op. 23 – pod dojmem Zeyerova Vyšehradu (1902)
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní trio G dur, KV 564 (1788)
Allegro
Andante
Allegretto
Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 4 e moll – Dumky, Op. 90 (1891)
Lento maestoso-Allegro quasi doppio movimento
Poco Adagio-Vivace non troppo-Vivace
Andante-Vivace non troppo-Allegretto
Andante moderato-Allegretto scherzando-Quasi tempo di marcia
Allegro
Lento maestoso
Zbraslavské Trio:
Adéla Ludvíčková – klavír
Vojtěch Mahelka – housle
Štěpán Filípek – violoncello
Zbraslavské trio bylo zformováno roku 2021 klavíristkou Adélou Ludvíčkovou, houslistou Vojtěchem Mahelkou a violoncellistou Štěpánem Filípkem. Jednou z hlavních aktivit souboru je organizace Hudebního festivalu Zbraslav, který trio svým recitálem tradičně zahajuje. Kromě toho soubor dlouhodobě spolupracuje se Společností Josefa Bohuslava Foerstera a Zbraslavským salonem.

Elegie Op. 23 poprvé zazněla při příležitosti vzpomínkové akce konané roku 1902 v letohrádku královny Anny v Praze k připomínce památky básníka Julia Zeyera. Josef Suk skladbu původně instrumentoval pro sólové housle a violoncello, smyčce, harfu a harmonium, nicméně později vytvořil také velmi populární autorskou verzi pro klavírní trio. Pro krátkou, ale obsahově nabitou skladbu se Suk inspiroval Zeyerovým cyklem básní nazvaných Vyšehrad (Libuše, Zelený vítěz, Vlasta, Ctirad, Lumír).
Přestože se Wolfgang Amadeus Mozart ocitl roku 1787, po fantastickém úspěchu opery Don Giovanni v Praze, na pomyslném uměleckém vrcholu, potýkal se v té době zároveň s vážnými existenčními problémy. Tyto potíže nevyřešil ani stabilní příjem za službu na vídeňském dvoře císaře Josefa II. Klavírní trio G dur, KV 564 vzniklo právě v tomto komplikovaném období roku 1788 a dodejme, že v témže roce Mozart dokončil kromě jiných děl také poslední tři Symfonie, slavné č. 39 Es dur, č. 40 g moll a č. 41 C dur "Jupiter".
Roku 1891, nedlouho předtím než Antonín Dvořák odcestoval na své slavné angažmá do USA, zkomponoval jednu ze svých nejhranějších komorních skladeb - Klavírní trio č. 4 e moll – Dumky, Op. 90. Skladba premiérově zazněla v Praze v podání houslisty Ferdinanda Lachnera, violoncellisty Hanuše Wihana a autora coby klavíristy. Stalo se tak 11. 4., ve stejný den, kdy Dvořák obdržel čestný doktorát Univerzity Karlovy. Dumy jsou původně staré kozácké písně, jejichž tklivost v kontrastu s bojovným nábojem ve druhé polovině 19. století inspirovala řadu romantických autorů, zejména slovanského původu. Antonín Dvořák byl jedním z nich a napomohl tak k přijetí této "nové" formy do světa klasické hudby. Také forma celku je z pohledu konce 19. století nekonvenční, trio totiž sestává ze šesti vět – dumek. Díky písňovému charakteru a nádherné melodice si skladba uchovává přitažlivost a popularitu až do dnešních dnů.